Kommandostab RFSS

Ukrajinské policejní a strážní jednotky

Už v létě 1941 vznikly na okupovaném území Ukrajiny díky místním úřadům početné jednotky místní domobrany. V jejich řadách byli příslušníci nacionalistických partyzánských oddílů, někteří již bojovali proti sovětské moci za občanské války. Vedení německou vojenskou administrativou, měly tyto jednotky různé názvy, jako místní milice (Ortsmilitz), pořádková služba (Ordnungsdienst), občanský spolek (Burgerwehr), místní spolek (Heimwehr), sebeobrana (Selbstschutz), atd. a měly za úkol udržovat pořádek a bojovat proti partyzánům a obklíčeným jednotkám Rudé armády. S utvrzením okupačního režimu v západních částech SSSR, bylo mnoho místních domobran rozpuštěno a na jejich základě byly vytvořeny prapory, které byly pod německým velením a měly za úkol chránit vojenské a hospodářské objekty, zajatecké tábory a boj s partyzány. V listopadu 1941 byly všechny místní domobrany a milice z východních území zformovány do Schutzmannschaft der Ordnungspolizei, krátce Schuma, které se dělily na tyto kategorie: 1) individuální služba (Schutzmannschaft-Einzeldienst) ochrana pořádku v městec a na vesnicích u ochranné policie (Schutzpolizei) nebo četnictva (Gendarmerie), 2) prapory pomocné policie (Schutzmannschaft- Bataillonen), které byly frontové, ochranné, záložní, ženijní a stavební, 3) požární ochrana (Fenerschutzmannschaft), 4) pomocná ochranná služba (Hilfsschutzmannschaft), hospodářské práce, střežení zajateckých táborů. Kromě 201. praporu, vytvořeného z praporů Nachtigall a Roland, bylo na území General Gouvernmentu zformováno dalších 10 ukrajinských Schuma praporů s č. 203-212 (202. prapor se skládal z Poláků). Co se týká Reichskomissariatu Ukraine, bylo zde zformováno 53 praporů (č. 101-111, 113-126, 129-131, 134-140, 143-146, 157-169). Dalších 9 praporů (č. 51-55, 57, 61-63) bylo umístěno v Reichskomissariatu Ostland. Počet příslušníků ukrajinských policejních praporů byl 35.000 mužů, ale bylo mezi nimi i mnoho Rusů a některé prapory byly kozácké. Většina těchto jednotek vykonávala strážní službu, ostatní se zúčastnily protipartyzánských operací. V roce 1943 byla část těchto praporů zařazena do policejních pěších pluků (č. 31. – 38.), každý z nich byl složen ze 3 praporů, z toho jeden byl německý y dva z místních dobrovolníků s německým kádrem 130 mužů. V Bělorusku působící 57., 61. (Bohunův) a 62. (Tarase Ševčenka) prapory byly soustředěny do 30. Grenadier Division der Waffen-SS (russ. Nr. 2) a vytvořily v ní samostatný pluk. Ve Francii, kam byla divize odvelena na podzim 1944, přešly dva prapory na stranu partyzánů a do konce války bojovaly v řadách maquis. Ironií osudu mezi nimi byli i účastníci masových poprav Židů v Babím Jaru. Kromě těchto praporů byla ustavena také místní Ukrajinská národní sebeobrana, která měla v roce 1942 180.000 mužů, z nichž polovina měla výzbroj. Dalším typem místních formací byla Ochrana průmyslových objektů (OPV). Kromě toho sloužili Ukrajinci při ochraně německých koncentračních táborů ("travniki" – byli pojmenováni podle výcvikového tábora v polském městečku Travniki) a v řadách Einsatzgruppe, které se zúčastňovaly trestných akcí proti Židům a komunistům. Jedna z největších hromadných poprav byla provedena koncem září 1941 v Babím Jaru u Kyjeva. Němci za účasti Ukrajinců postříleli 50.000 Židů. Všechny tyto jednotky podléhaly místní pořádkové policii a v konečné instanci H. Himmlerovi.