Prapory Nachtigall a Roland, Schutzmannschaft Batallion 201

Družina ukrajinských nacionalistů

Rok 1939 přinesl do Evropa druhou světovou válku. Německo začalo obsazovat sousední státy a jeho vůdce kreslil nové hranice Evropy. Po porážce Polska a Francie zahájilo Německo válku válku se Sovětským svazem, protože bez vítězství nad komunismem nebylo možné vytvořit "novou" Evropu. Na jaře 1941 II. velký sjezd Organizace ukrajinských nacionalistů potvrdil rozhodnutí o ustavení vojenských formací. Vedení Organizace došlo k názoru, že jen vytvoření vojenské síly může vyřešit problém ustavení nezávislého ukrajinského státu. Nacházející konflikt mezi Německem a SSSR představoval možnost. Přání vytvořit vlastní jednotky přivedlo vedoucí OUN k jednáním s představiteli vrchního německého velení v březnu 1941 (von Brauchitsch a Canaris), kde bylo dosaženo souhlasu. Užitek z dohody měly mít obě strany: Ukrajinci potřebovali vycvičit vojáky a Němci zas chtěli propagandisticky působit na ukrajinské obyvatelstvo. Nejvíce však očekávali, že Banderova organizace bude dodávat zpravodajské informace o SSSR a během bojů zformuje partyzánské oddíly. Z dobrovolníků Družin ukrajinských nacionalistů byly u Wehrmacht postaveny dva prapory s názvem "Speciální oddíl Nachtigall" a "Organizace Roland". Měly zajišťovat bezproblémový postup německých vojsk na Ukrajině, likvidovat komunisty, strážit transporty s válečnými zajatci, atd.

Prapor Nachtigall

Legion Nachtigal a Legion Roland byly prvními jednotkami východních dobrovolníků, kteří se zúčastnili invaze do SSSR spolu s německou armádou na začátku tažení jako část komanda nazvaného Brandenburg 800. Na počátku roku 1940 začala Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) počítat s německým útokem na SSSR a rozhodla se vytvořit samostatné ukrajinské jednotky, které by postupovaly spolu s německou armádou na Ukrajinu. Tyto jednotky byly pod krycím názvem D.U.M., což znamenalo Dyryzhyny Ukrainskych Nationalistiv – Jednotky ukrajinských nacionalistů. Jednou z nich byla Severní jednotka DUN, zvaná Nachtigal. Organizace praporu, který nesl název Nachtigall (slavík), byla zahájena v březnu 1941 v Krakově. Dle příkazu OUN ji prováděla Vojenská náborová kancelář. Místní organizační síť pozvala kandidáty do Krakova, odkud byli po speciální prověrce a lékařské prohlídce odeslání do výcvikového centra. V prvním, které se nacházelo v Krinici, bylo přes 100 lidí. Velitelem skupiny byl nejdřív Ivas Vonsul, poté Miroslav Kalba. Ubytování byli v bývalých kasárnách RAD. Byli cvičeni pod vedením německých instruktorů. Kurátorem praporu z vedení OUN byl Mikola Lebeď. Na jeho rozkaz byl sestaven seznam kursantů, doporučených pro poddůstojnické hodnosti. Všichni byli přesunuti do Německa pro další výcvik. Ostatní (asi 50 mužů) byli převezeni do školy v Barbince, odtud dál také do Německa. Zde byli v Neuhammeru oblečeni do uniforem Wehrmacht, vyzbrojeni a rozděleni do čet a rot. Začala bojová příprava. Prapor se skládal z 330 mužů a byl rozdělen na 4 sotně. Velitelem praporu byl Herzner, veliteli sotní hrabě von Tun, Hohenstein, Mittelhauve, Schiller. Na ukrajinské straně byl velitelem setník Roman Šuchevič. V Neuhammeru přísahali vojáci praporu věrnost Ukrajině a OUN. Protože měl Nachtigall malou operační hodnotu, byl přičleněn k 1. praporu pluku Brandenburg 800. 18.6.1941 byl prapor Nachtigall převelen do příhraničních oblastí SSSR. Ve 3.15 22.6.1941 dostal 1. brandenburský prapor za úkol postupovat na Przemysl a překročit řeku San. Měl zaútočit na obranou linii Lvova od severu a Nachtigall byl jeho zálohou. Oba prapory byly začleněny do sestavy 1. Gebirgs Division a měly být během pochodu na Lvov předvojem divize. Po obdržení zprávy o masových popravách ve Lvově, dal velitel Brandenburg v noci na 30.6. rozkaz k dobytí Lvova. Obě jednotky do něj vešly ve 4.30. Sotně Nachtigallu obsadily některé strategické objekty, hlavně rozhlas. Ukrajinský velitel praporu Šuchevič, jehož bratr se stal obětí masových poprav NKVD před ústupem, vyhlásil Akt o nezávislosti Ukrajiny. Po jeho prohlášení byli ukrajinští důstojníci zbaveni velení a jednotka byla podřízena německému velení. 7.7. zahájil prapor postup na Tarnopol a Grimajlov. Do 5.7. nevypálil prapor ani jeden výstřel a nezúčastnil se trestných výprav. V Grimajlovu byla část reformována, dvě sotně a jedna německá rota s protiletadlovým a protitankovým dělostřelectvem byla zařazeny jako předvoj. Třetí sotňa zůstala v záloze. V oblasti Brajlova se Nachtigall zúčastnil těžkých bojů a po obsazení Vinnice byl následující dva týdny Juzvině, kde se vojáci dozvěděli o připojení Haliče ke General Gouvernmentu Hanse Franka a o zřízení Reichskommisariatu Ukraina v čele s Erichem Kochem. Také se dozvěděli o zatčení vedení OUN. 13.8. dostali rozkaz o stažení z fronty a přesunu do Neuhammeru pro "doplňovací přípravu". Jednotka byla naložena ve Žmerince na vlak a přes Krakov odvezena do Neuhammeru. Zde byl Nachtigall rozpuštěn. Perspektivy, které se před Ukrajinci objevily, byly chmurné. Brzy po rozpuštění začalo zatýkání členů OUN. Proto byl výběr nevelký, opustit službu a najít si nějakou práci (návrat na Ukrajinu byl zakázán), uvěznění za příslušnost k OUN, nebo se zařadit do ukrajinských jednotek, které vznikly na okupovaných územích. V listopadu byla většina jednotky odeslána do Franfurktu na Odře, kde se formovala nová jednotka.

Prapor Rolland

Prapor Roland byl vytvořen v Rakousku v dubnu 1941. Příprava dobrovolníků (mnozí z nich byli studenti) probíhala v Saubrsdorfu pod vedením důstojníků Wehrkreis XVII šest týdnů. Ukrajinské části, která se skládala z 350 mužů, velel major Evžen Pobiguščij, bývalý důstojník polské armády. 7.6.1941 první skupina praporu v počtu 60 mužů odjela do Rumunska do Kimpolungy připravit základnu. Brzy přijely dvě sotně (200 mužů). 5.6. přijel ukrajinský štáb s německými styčnými důstojníky. Roland, stejně jako ostatní Sonderkommanda tohoto sektoru, byl podřízen Ernstu zu Eichern ze štábu Armee Gruppe Süd a 27.6. byl přidělen k 11. Armee s úkolem zúčastnit se bojů na řece Prut, očista obsazeného území a organizace ukrajinské domobrany v obsazených městech, pomoc při evakuaci vojenských zajatců, ochrana objektů. 30.6.1941, v den prohlášení samostatnosti ve Lvově, byl prapor právě v Botosani, ale byl odvolán a přesunut do Frumosulu, kde se nacházel do konce července. Poté, co se dozvěděli o zatýkání představitelů OUN, někteří vojáci dezertovali. 26.7. byl Roland podřízen LIV. Armeekorps, který byl východně od Dněstru. V té době bylo v praporu 9 důstojníků a 260 vojáků rozdělených do 4 sotní po 65 mužích. Dvěma sotním veleli němečtí důstojníci, dvěma Ukrajinci. Výzbroj praporu se skládala z 6 lehkých kulometů českého původu a sovětských pušek. Od 29.7. se prapor nacházel na území SSSR v oblasti Dubosar. Naděje na přesun na frontu se nesplnily, protože 10.8. obdrželo německé velení telegram, že "po konzultaci s říšským ministrem pro východní záležitosti je třeba organizaci Roland rychle rozpustit z politických důvodů". 14.8. byl dán praporu příkaz přesunout se do Fokcsani, kde byl obklíčen kulomety, rozpuštěn a přesunut do Veny. 16.9.1941 zatklo Gestapo ve Vene vedoucí kanceláře OUN. Mezi nimi byli ukrajinští důstojníci praporu Roland kapitáni Barabaš a Ortynskij a dva nižší důstojníci. Obvinili je z protistátní činnosti a odvezli do koncentračního tábora. Ostatní se dozvěděli, že v říjnu bude ve Franfurktu na Odře postavena jednotka pro boj s partyzány.

Schutzmannschaft Batallion 201

Do Franfurktu přijel prapor Nachtigall 19.10. a prapor Roland 21.10. Zde proběhlo jejich sloučení do 201. Schutzmannschaft Batallion pod velením majora E. Pobigušči. Skládal se ze 4 sotní, jimž veleli setníci Šuchevič a Brigider a poručníci Sidor a Pavlik. Jako styčný důstojník německého velení byl k praporu přidělen důstojník policie Mochu a několik poddůstojníků. Vojáci již novou přísahu neskládali, ale museli 1.12.1941 podepsat smlouvu na jeden rok. 16.3.1942 byl vydán rozkaz o přesunu na východ a během tří dnů, kdy obdržel polní kuchyni, náboje a číslo polní pošty, odjela jednotka do Běloruska, kde nahradila lotyšský prapor, přemístěný na Ukrajinu. Podřízen byl 201. Sicherungs Division. Hlavním úkolem jednotky bylo zabezpečení cest v oblasti Mogilev-Vitebsk-Lepel, kde působilo značné množství sovětských partyzánských oddílů. Rozmístěn v 12 posádkách, měl prapor chránit území 2.400 km2. 2. sotňa byla určena k ochraně štábu v Borovkach. Po dokončení smlouvy 1.12.1942 většina jednotky odmítla tuto smlouvu prodloužit. Začala příprava k likvidaci jednotky a po přesunu do Mogileva byla rozpuštěna. 6.1.1943 byli všichni Ukrajinci odvezeni do Lvova. Některým se podařilo uprchnout a přidat se do řad Ukrajinské povstalecké armády. Většina mužů a poddůstojníků 201. praporu se stala instruktory, poddůstojníky a důstojníky UPA a Roman Šuchevič se stal na podzim 1943 velitelem UPA. Za odvahu, projevenou při bojích v Bělorusku, byli poručík Brilinskij a četaři Malij a Gercik odměněni německým vyznamenáním.

Příslušník praporu Nachtigall

Důstojník praporu Roland

Voják 201. praporu.