Kozácké formace 1941 – 1943

Účast kozáckých jednotek v sestavě Wehrmacht nejvíce způsobovala jejich pověst nesmiřitelných bojovníků proti bolševismu v letech Občanské války. Na počátku podzimu 1941 přišel ze štábu 18. Armee na generální štáb požadavek zformovat z kozáků speciální jednotky pro boj proti partyzánům, autorem kterého byl důstojník armádní kontrarozvědky baron von Kleist. Požadavek se setkal s úspěchem a 6.10.1941 vydal generální ubytovatel generálního štábu Generalleutnant E. Wagner rozkaz velitelům Armee Gruppe zformovat k 1.11.1941, se souhlasem vyšších velitelů SS a policie, kozácké jednotky pro boj s partyzány. První taková jednotka byla zformována rozkazem náčelníka týlu Armee Gruppe Mitte generála von Schenkendorfa 28.10.1941. Byla to kozácká eskadrona pod velením majora Rudé armády, který přešel na stranu Němců, I.N. Kononova. Během roka byly zformovány další 4 eskadrony a v 9.1942 se nacházela pod vedením Kononova 102. (od 10.1942 600.) kozácká divize (1, 2, 3. jezdecká eskadrona, 4, 5, 6. pěší rota, kulometná rota, minometná a dělostřelecká artilerie). Divize se skládala z 1.799 mužů, včetně 77 důstojníků, 6 polních děl 76,2 mm, 6 protitankových děl 45 mm, 12 minometů 82 mm, 16 těžkých kulometů a řada dalších zbraní sovětského původu. Na přelomu let 1942 - 1943 se divize zúčastnila tvrdých bojů s partyzány v oblastech Bobrujsk, Mogilev, Smolensk, Nevel a Polock. Z kozáckých sotní, zformovaných při štábech armády a sborů 17. Armee 13.6.1942 byl vytvořen kozácký jezdecký pluk Platov. V jeho sestavě bylo 5 jezdeckých eskadron, eskadrona taženého dělostřelectva, dělostřelecká baterie a záložní eskadrona. Velitelem pluku byl major Wehrmachtu E. Thomsen. Od 9.1942 byl pluk určen k obraně Majkopských ropných polí а v 1.1943 byl přesunut k Novorossijsku, kde chránil mořský břeh a bojoval spolu s německými a rumunskými jednotkami proti partyzánům. Na jaře 1943 se zúčastnil obrany Kubánského předmostí a odrážel sovětské námořní výsadky severovýchodně od Temrjuku, dokud nebyl koncem 5.1943 stažen z fronty na Krym. Kozácký jezdecký pluk Jungschulz zformovaný v létě 1942 v sestavě 1. Panzer Armee, nazvaný podle svého velitele podplukovníka I. von Jungschulz. Zpočátku měl pluk jen dvě eskadrony, jedna z nich byla čistě německá a druhá se skládala z kozáků přeběhlíků. Na frontě byly do sestavy pluku zařazeny dvě eskadrony složené z místních obyvatel a eskadrona zformovaná v Simferopolu. 25.12.1942 měl pluk 1.530 mužů, z toho 30 důstojníků, 150 poddůstojníků a 1350 vojáků, 56 kulometů, 6 minometů a 42 protitankových pušek. Od 9.1942 tento pluk operoval na levém křídle 1. Panzer Armee v oblasti Ačikulak – Buděnovsk, kde se zúčastnil bojů proti sovětské jízdě. 2.1.1943 ustoupil na severozápad ke stanici Jegorligskaja, kde se setkal s částmi 4. Panzer Armee. Dále byl podřízen 454. Sicherungs Division v týlu Armee Gruppe Don. Když dle příkazu z 18.6.1942 začali být soustřeďováni kozáci, přihlásilo se do konce měsíce 5.826 mužů a bylo přijat názor zformovat kozácký sbor a kozácký štáb. Kozáci ostře odmítli začlenění středních a vyšších velitelů, kteří přišli z Rudé armády. Proto byla při štábu kozáků otevřeno 1. junkerské učiliště atamana grafa Platova a také poddůstojnická škola. Z kozáků byl zformován 1. atamanský pluk pod velením podplukovníka barona von Wolfa a setnina určená pro plnění speciálních úkolů v sovětském týlu. Posléze bylo zahájeno formování 2. kozáckého a 3. donského pluku a poté 4. a 5. kubánského a 6. a 7. kozáckého pluku. 6.8.1942 byly zformované jednotky převeleny ze Slavutinského tábora do Šepetovky. Ve srovnání s tím měla organizace kozáků na Ukrajině plánovací charakter.

Kozáci byli koncentrováni v jednom táboře ze kterého byli přesunuti k záložním jednotkám a odtud k formovaným plukům, divizím, odřadům a sotním. Zpočátku byli kozáci používáni jako pomocné jednotky při ostraze zajateckých táborů. Pokud dokázali svoji spolehlivost, byli převedeni na jiné úkoly. Většina kozáckých pluků zformovaných na Ukrajině byla použita k ochraně silnic, železnic a dalších vojenských objektů a při boji proti partyzánům v oblasti Ukrajiny a Běloruska. Mnoho kozáků vstoupilo do německé armády, když její jednotky obsadily území Donu, Kubáně a Těreku. 25.7.1942 po obsazení Novočerkasska se na německé velitelství dostavila skupina kozáckých důstojníků a projevili připravenost pomáhat všemi silami německým jednotkám v boji proti stalinismu, v září se konal v Novočerkassku kozácký sjezd, kde byl utvořen štáb Donského vojska (od 11.1942 jmenován štábem Pochodnovo atamana), kterému vele plukovník S.V. Pavlov a zahájil organizaci kozáckých vojsk k boji proti Rudé armádě. V souladu s příkazem štábu, všichni kozáci schopni nosit zbraň měli povinnost přihlásit se na velitelství sboru. Staniční atamani registrovali důstojníky i vojáky a přiřazovali je k jednotlivým jednotkám. Každý dobrovolník mohl zapsat své poslední zařazení v ruské Imperiální armádě nebo v bílých armádách. Atamani byli povinni vybavit dobrovolníky výstrojí a výzbrojí. Formování jednotek se dělo po souhlasu německých štábů a velitelství. V 11.1942, nedlouho před začátkem sovětského protiútoku u Stalingradu, dalo německé velení souhlas s formováním kozáckých pluků v oblastech Don, Kubáň a Těrek. Tak byl z dobrovolníků z donských stanic v Novočerkassku zformován 1. donský pluk pod velením esaula A.V. Šumkova. Na Donu byl také zformován 1. siněgorskij pluk s 1.260 kozáky pod velením staršiny Žuravljeva. Z kozáckých sotní zformovaných ve stanicích Umaňské oblasti Kubáně pod velením staršiny I. I. Salomachi začalo formování 1. kubáňského kozáckého jezdeckého pluku a na Těreku po iniciativě staršiny N.L. Kulakova 1. volžského pluku Těreckého kozáckého vojska. Pluky zorganizované na Donu v lednu a únoru 1943 se zúčastnily těžkých bojů proti útočícím sovětským vojskům na severním Donci u Batajska, Novočerkasska a Rostova. Při krytí ústupe hlavních německých sil na západ, utrpěly tyto jednotky těžké ztráty a některé z nich byly úplně zničeny. Kozácké jednotky byly též zformované náčelníky armádních týlů (2. a 4. Armee), sborů (43. a 59. Korps) a divizí (57. a 137. Infanterie Division, 203., 213., 403., 444. a 454. Sicherungs Division). V tankových sborech, jako např. ve 3. Panzer Korps (kozácká motorizovaná rota) a 40. Panzer Korps (1 a 2 /82. kozácká eskadrona pod velením podesaula М. Zagorodného) se zúčastnily řady tvrdých střetů. V 444. a 454. Sicherungs Division byly zformovány dvě kozácké jednotky, každá se 700 muži. V sestavě 5.000 mužů německé jezdecké jednotky Bozelager, která měla za úkol strážní službu v týlu Armee Gruppe Mitte, sloužilo 650 kozáků, přičemž část z nich byla v eskadře těžkých zbraní. Kozáci se také nacházeli v sestavách armád německých spojenců na východní frontě. Kozácký oddíl ze dvou eskadron byl zformován u kavaleristické skupiny Savoia italské 8. armády. Aby se zvýšila operativnost jednotek, soustřeďovaly se jednotky do větších celků. V 11.1942 se pro operaci proti partyzánům v oblasti Dorogobuža a Vjazma soustředily 4 kozácké prapory (622., 623., 624. a 625.), samostatná motorizovaná rota (638.) a dvě dělostřelecké baterie do 360. kozáckého pluku, kterému velel baltský Němec E. V. von Rintelen. V 4.1943 bylo v sestavě Wehrmachtu asi 20 kozáckých pluků, každý o 400 až 1.000 mužích a s dalšími jednotkami zde sloužilo 25.000 kozáků. Největší z nich byly zformovány ve stanicích na Donu, Kubáni a Těreku nebo z přeběhlíků. Mnoho z těchto vojáků bojovalo s bolševiky už za Občanské války nebo byli postiženi sovětskými represemi v letech 1920-30. V té době bylo také v jednotkách, které byly formovány v táborech Slavuta a Šepetovka mnoho válečných zajatců, kteří se nazývali kozáky proto, aby se zachránili před smrtí v táborech. Spolehlivost tohoto kontingentu pak nebyla jednoznačná, tito lidé narušovali morálku a dobrou pověst kozáckých vojsk a někdy přecházeli k nepříteli. Na podzim 1943 byly některé kozácké jednotky převeleny do Francie, kde se zúčastnili strážní služby u Atlantického valu a v bojích s partyzány. Jejich osud byl různý. 360. pluk von Rintelena rozdělený po praporech na pobřeží Biskajského zálivu (v tuto dobu byl přejmenován na Kozácký pevnostní granátnický pluk) byl v 8.1944 téměř zničen během ústupových bojů s partyzány směrem k německé hranici. 570. kozácký prapor byl nasazen v Normandii proti výsadku Spojenců hned první den a také téměř zničen. 454. kozácký jezdecký pluk byl blokován francouzskými jednotkami a partyzány v městečku Pontale a kapituloval. Stejný osud postihl v Normandii 82. kozáckou divizi М. Zagorodného. V tuto dobu bojovali kozácké pluky zformované v letech 1942-1943 v Slavutě a Šepetovce proti partyzánům na Ukrajině a v Bělorusku. Některé z nich byly reorganizovány jako policejní prapory s číslicemi 68., 72., 73. a 74. Další byly zničeny v zimních bojích 1943-1944 na Ukrajině a jejich zbytky byly začleněny do jiných jednotek. 14. kozácký pluk, který byl rozprášen v 2.1944 u Cumanji byl začleněn do 3. Kavallerie Brigade Wehrmachtu a 68. kozácký policejní prapor na podzim 1944 do 30. Grenadier Division Waffen-SS, přemístěné na Západ.

Кozák kozácké jednotky v sestavě německé horské divize 1942-1943, kozák z jezdeckého pluku von Jungschulz 1942-1943 a seržant Jezdeckého pluku Platov 1942-1943.

Setník 1. dobrovoleckého kozáckého pluku 1942-1943. Příslušník Donského dobrovoleckého kozáckého pluku 1942-1943. Oblečen v německé uniformě vz. 1936, na papaše má důstojnický znak ruské Imperiální armády.

Кozák s německými příslušníky jedné kozácké jednotky na východní frontě v roce 1943. Кozák (uprostřed) je oblečen v ruské blůze, Feldwebel vpravo má na rukávu štítek lotyšských dobrovolnických jednotek.

Skupina kozáků v jižní části východní fronty v lednu 1943.