Slovinští četnici – Modrá garda

Hnutí Slovinských četniků můžeme rozdělit do tří období 3:

1. období:

Koncem roku 1941 a počátkem roku 1942 začali Slovinští četnici pod velením majora Karla Novaka tajně formovat své jednotky z tzv. Jugoslávské armády. V 5.1942 odešla skupina četniků, Stajerski bataljon, ze Sv. Urh u Ljubljani do Gorjanci, Dolní Karniola. Mobilizovali, ale protože byli slabý, vyhýbali se konfliktům s partyzány. Byly zde však malé skupiny četniků, které samostatně bojovaly proti partyzánům. Později tento Štýrský prapor vstoupil do MVAC a operoval pod názvem Legion smrti. Nyní četnici bojovali jako součást MVAC. Navzdory tomu pokračovali tajně v náboru dobrovolníků a shánění zbraní uvnitř MVAC pro nové četnické oddíly, které plánovali postavit v budoucnu. Základem nové četnické armády byl MVAC organizovaný vesnický post Zaplana u Vrhnika. Před lidmi nebo italskou armádou byli oficiálně členy MVAC, ale tajně členy Jugoslávské četnické armády. 

 2. období:

V 9.1942 byly Slovene Legion, Sokol Legion a National Legion začleněny do MVAC (Milizia volontaria anti-comunisti), odešlo 300-400 mužů na počátku roku 1943 organizovaných jako čtyři četnické oddíly (cetniski odredi), které byly neoficiálně pojmenovány Modrá garda (Plava Garda). Operovaly zejména ve východní Lubljani pod vedením majora Karla Novaka. V 2.1943 bylo Slovinské četnické hnutí opět oživeno. Někteří muži opustili MVAC po rozkaze k zformování nové cetnické armády. Do 6.1943 měli četnici asi 80 mužů. To byla jednotka majora Karla Novaka.
Rozdělil svojí jednotku do čtyř oddílů:
• Primorski (Littoral) četnický oddíl, Ratomir Cotic
• Gorenjski četnický oddíl, poručík Joze Hlebec
• Centralni četnický oddíl, major Koprivica
• Stajerski četnický oddíl
Po italské kapitulaci ustoupily Gorenjski a Primorski četnický oddíl do Vrhnika, kde později byly začleněny do Slovinské domobrany. Tento oddíl měl jen 10 až 25 mužů, když Itálie kapitulovala, měli Slovinští četnici jen 400 mužů. Četnici (major Novak) se rozhodli posílit svojí armádu členy Slovinského legionu, ale duchovní je nechtěli rozpustit. Před italskou kapitulací odjel major Karel Novak do Susaku a Gorski Kotaru (Chorvatsko), kde mluvil s některými četnickými veliteli, operujícími v této oblasti. V prvních dnech 9.1943 přišel Centralni četnický oddíl do vesnice Grcarice u Kocevje. Oddíl měl asi 200 mužů. Opevnil se ve vesnici Grcarice a rozhodl se počkat na 600 četniků z Liky, pod vedením majora Bjelajci. Spolu chtěli čekat na spojenecké vyloděni v Istrii, ke kterému by se připojili a osvobodili tak Slovinsko. Tento četnický oddíl byl 10.9.1943 napaden a kompletně zničen 14. partyzánskou divizí. Útok 14. divize vedla 4. partyzánská brigáda Ljubo Sercer. Četnici měli 11 mrtvých, 17 zraněných a 171 zajatých, partyzáni 11 padlých a 18 zraněných. Četnický velitel major Koprivica spáchal sebevraždu. Tato porážka vážně ovlivnila četnické hnutí na Slovinsku. Po bitvě u Grcarice již četnici na Slovinsku nepředstavovali protivníka pro partyzány. 

 
Zajatí četnici po bitvě u Grcarice, 9.1943.

3. období:

Na počátku roku 1944 četnici opět formovali novou jednotku. Zformovali pět oddílů:
• Dolenjski (Dolní Karniola) četnický oddíl, velitel Janez Marn-Crtomir Mrak
• Gorenjski (Horní Karniola) četnický oddíl, poručík Milko Pirih, zformován v 7.1944
• Soski (Isonzo) četnický oddíl
• Kraski (Kras) četnický oddíl 
• Notranjski (Vnitřní Karniola) četnický oddíl, poručík Joze Saje

Příběh Janeze Marn-Crtomir Mrak  (partyzánská přezdívka):
Narodil se v Trebnje, v sousedství Novo mesta, Dolní Karniola. Byl mezi prvními partyzány a brzy se stal velitelem partyzánského praporu a později zástupcem velitele partyzánského oddílu ''Východní Dolní Karniola''. Vstoupil k partyzánům, když Italové spálili dům, v němž byl zaživa upálen jeho otec. Později se stavěl proti převzetí moci v OF komunisty (sám byl členem Křesťanské socialistické strany). Dezertoval a zformoval vlastní četnický oddíl - Dolenjski četnický oddíl. Byl zabit v 5.1945 v průsmyku Ljubelj, když ustupoval se svým oddílem do Kärntenu (Koroska).

Číslo 1 je Janez Marn-Crtomir Mrak.

Gorenjski četnický oddíl:
Tento četnický oddíl byl zformován v 7.1944 pod velením poručíka Milko Piriha. Oficiálně byl velitelem postu Domobrany Horní Karnioly v Dravlje. Nejznámější bitva tohoto oddílu s partyzány proběhla ve vesnici Zalog u Cerklje, kdy bylo zabito 9 četniků. V 10.1944 byl Gorenjski četnický oddíl začleněn do Domobrany Horní Karnioly.

Štýrsko:
Na podzim 1944 byl ve Štýrsku zformován četnický oddíl, kterému velel Joze Melaher-Zmagoslav. Tato jednotka zpočátku dokonce zaútočila na tři německé policejní stanice: Videm u Scavnici, Malecnik u Mariboru a Gradisce v Slovenske Gorici. Na počátku roku 1945 uzavřeli s Němci příměří. V 5.1945 ustoupili s německou armádou do Kärntenu.

V 5.1945 četnici spolu s německou armádou ustoupili ze Slovinska do Kärntenu v Rakousku nebo do Furlanie v Itálii.

Legion smrti

V 11.1941 Královská jugoslávská vláda v exilu jmenovala plukovníka Draža Mihailovice velitelem Královské jugoslávské armády ve vlasti. Po této nominaci dva slovinští vyšší důstojníci, plukovník Jaka Avsic a major Karel Novak navštívili plukovníka Mihailovice v jeho štábu v Ravna Gora, Srbsko. Plukovník Mihailovic jmenoval plukovníka Jaku Avsice velitelem Slovinských četnických formací, kdežto major Karel Novak se stal jeho náčelníkem štábu. Během této návštěvy předložil Avsic Mihailovicovi návrh na boj spolu s partyzány proti Němcům, ale Mihailovic tento návrh odmítl. Po návratu na Slovinsko obvinil Avsic Mihailovice z kolaborace s nepřítelem a vstoupil s dalšími ex-královskými důstojníky k partyzánům/OF. Když o tom Mihailovic slyšel, okamžitě sesadil Avsice a jmenoval četnickým velitelem na Slovinsku majora Karla Novaka. Prvním velitelem četnického oddílu jmenoval Novak ex-královského poručíka Milana Kranjce. Shromáždil 17 mužů v Sv. Urhu u Ljubljani. 17.5.1942 pochodovali Dolní Karniolou. Tábořili v lese u zámku Turjak. Jejich úkolem byla mobilizace pro Slovinskou četnickou armádu. Tito četnici nosili šedo-zelené polní čepice jugoslávské armády, ale když bylo potřeba, tak i partyzánské čepice, ke zmatení partyzánů a civilistů. První bitva mezi četniki a partyzány proběhla 26.5.1942 u vesnice Vodice v sousedství Turjaku a Cusperku. Každá strana měla několik zraněných. Poté se četnický oddíl utábořil v blízkosti zámku Cusperk. Novakovým zástupcem pro Dolní Karniolu (Dolenjsko) byl major Janko Debeljak, jeho asistentem byl kaplan Nande Babnik. Tito dva začali 25.5.1942 v Dolní Karniole mobilizaci k posílení četnických sil, ale ta byla úplně neúspěšná. Poté se rozhodli k přesunu ke Gorjanci. Ve všech vesnicích, kterými procházeli, říkali lidem, že jsou Štýrský partyzánský prapor, který bojoval v Dolním Štýrsku, ale protože pro ně byly příliš nebezpečné německý policejní teror a ofenzívy, ustoupili do Dolní Karnioly. Nyní se utábořili v lesích v St. Jostu mezi Stopicí a Novo město v Dolní Karniole. Proč se představovali jako Štýrský partyzánský prapor? Tak v té době měli partyzáni dva prapory bojující pod tímto jménem. Pokoušeli se tak zřejmě vyhnout boji s partyzány, kteří byli mnohem silnější. Tak se podařilo oddílu mást partyzány asi měsíc a zatím podnikali přepady malých partyzánských hlídek a spojek. Lidé žijící v Gorjanci nevěděli, že jsou četnici a tak k nim vstupovali a brzy měl tento falešný partyzánský oddíl 100 mužů. Tento četnický prapor, který vedl ex-královský důstojník Dobrivoj Vasiljevic dokonce úspěšně zaútočil s partyzány na italskou vojenskou posádku v Ratez, ale ve stejnou dobu mučili a vraždili zajaté partyzány a jejich sympatizanty. Brzy však partyzáni objevili, že tato jednotka není partyzánská. 11.7.1942 obklíčili a zaútočili na jejich tábor, ale neúspěšně. Četnici ustoupili přes Dolenjske Toplice, kde vstoupili do MVAC, nyní pod jménem Legija smrti (v 8.1942 Italové oficiálně zformovali MVAC - Milizia volontaria anticomunista). Legion smrti se skládal z 640 mužů, v 2.1943 již z 1.687 mobilních a dobře vyzbrojených vojáků v 11 rotách. Byl zformován 1. prapor Legionu smrti ve Vrhniku, kde byli zejména četnici a 2. prapor v Gorjanci Plateau a 3. prapor v Mokronogu, z ex-Slovinského legionu a Legionu Sokol, umístěných v okolí Ljubljani. Partyzáni se po italské kapitulaci v 9.1943 pokusili zničit posádky MVAC v celé Dolní Karniole, ale neuspěli. Prapory legionu smrti se staly základem nově zformované Slovinské domobrany. 

Slovinští četnici, příslušející k Legionu smrti.