Gorenjsko
Domobranstvo 1943 – 1945
Gorenjsko
Domobranstvo-Gorenjska samozascita
Oberkrainer
Selbstschutz
6.4.1941
Německo, Itálie a Maďarsko zaútočili na Jugoslávii. Čtrnáct dní
po začátku útoku byl konec. Asi 330.000 jugoslávských vojáků a důstojníků
bylo zajato.
Horní
Karniola, Dolní Štýrsko a Karinthie v roce 1941:
6.4.1941 Německo zaútočilo na Jugoslávii. 8.4.1941 německé jednotky
obsadili Maribor-Marburg a o tři dny později, 11.4. Celje-Cilli. Nebyl
zde žádný odpor. Němci byli radostně vítáni jen členy německé
menšiny žijící na Slovinsku a malou částí Slovinců, která
proklamovala svůj německý původ. Ti byli nazýváni ''nemcur''. Před
válkou zde bylo mnoho německých Volksdeutsche, žijících v Horní
Karniole nebo Dolním Štýrsku. Mnoho z nich podporovalo nacistické
Německo a Adolfa Hitlera. Byli organizováni do různých asociací jako
Kulturbund a dalších. Mnoho z nich pomáhalo německé armádě při
invazi do Jugoslávie jako spolupracovníci Abwehru. Sbírali informace o
jugoslávských obranných liniích, síle armády a sabotovali obranné přípravy.
Byli zde také dobrovolníci, kteří po začátku války v roce 1939
vstoupili do německé armády. V dubnu a květnu 1941 bylo střední
Slovinsko začleněno do německé říše - Karinthia (Kärnten) a Dolní
Karniola (Oberkrain) byly začleněny do provincie Karinthia, Dolní Štýrsko
(Untersteiermark) do Štýrska. Němci okamžitě začali s rasovou
politikou. Slovinská řeč, knihy, setkání a kluby byly zakázány.
14.4.1941 Hans Baron, vůdce Kulturbund na Slovinsku (Dolní Štýrsko) předal
moc v Marburgu dr. Siegfriedu Uberreitherovi, vedoucímu civilní
administrativy Dolního Štýrska. 26.4.1941 Adolf Hitler ve společnosti
dr. Uberreithera navštívil Maribor-Marburg. Během návštěvy vydal
Hitler rozkaz Uberreitherovi: Machen Sie mir dieses Land wieder Deutsch!
Slovinci byli rozděleni SS kolonizačním a rasovým úřadem do následujících
skupin:
- excelentní Němci (vodilno nemski)
- Němci (nemski)
- vyrovnaní (ravnodusen)
- nepřátelští Němcům (Nemcem sovrazen)
- velmi nepřátelští Němcům (vodilno Nemcem sovrazen)
Téměř nikdo se nedostal do první skupiny, několik do druhé a většina
do čtvrté a páté.

Kreisleiter dr. Walter Hochsteiner a SS-Oberscharführer Erich Dichtl s domobranci
v Kranji.
Němci
plánovali přesunout 260.000 Slovinců do Chorvatska, Německa a Srbska.
Ale pro nedostatek transportních prostředků bylo nakonec přemístěno
jen 80.000 Slovinců, většinou do Srbska. Okamžitě byl ustaven německý
školní systém s německými učiteli (většina slovinských byla
vyhoštěna). Mnoho mužů a dětí vstoupilo do místních nacistických
organizací jako Kärntner Volksbund a Steirischer Heimatbund a později
do vojenských formací Wehrmannschaft. Později byly také požadovány
služba v Arbeitsdienst a armádě. S prvními partyzány přišly
také německé represe – věšení, střílení, apod.
Domobrana
Horní Karnioly - Gorenjsko Domobranstvo:
První
iniciativa k zformování domobrany Horní Karnioly přišla koncem
roku 1943. Hlavním organizátorem byl dr. Albin Smajd, který operoval v Lublani,
ale také pomáhal zformovat domobranu v Horní Karniole. Dr. Albin
Smajd byl členem strany SLS. V únoru 1944 se stal prvním vedoucím
Výboru domobrany pro Horní Karniolu, který stále existoval v Lublani.
Měl několik spolupracovníků: Janka Soklice jako jednoho z hlavních
organizátorů. Soklic obdržel instrukce a antikomunistický
propagandistický materiál od dr. Smajda pro Horní Karniolu. Jak chtěla
SLS zformovat tuto Domobranu? Dr. Smajd vysvětloval jednou Soklicovi: Němci
odejdou, komunisté zůstanou. Proto musíme vybít všechny komunisty a
partyzány. To je naše politická taktika! 5.11.1943 jel dr. Smajd spolu
se stranickým kolegou Lojze Vogelnikem do Vídně navštívit senátora
Janeze Brodara. Dr.Smajd měl velmi dlouhý rozhovor s Janezem Brodarem.
Mluvili o zformování slovinské domobrany a speciálně o situaci v Horní
Karniole. Brodar řekl, že Německou určitě prohraje tuto válku a
nakonec odejdou a to bude chvíle pro protikomunistické síly převzít
moc v Horním Slovinsku a eventuelně v celém Slovinsku. Ale
pro Němce budeme důležití, protože jim budeme pomáhat v boji
proti partyzánům. 17.2.1944 byl v Lublani ustaven Výbor pro Dolní
Horní Karniolu. Pro Dolní Štýrsko nebyl ustaven podobný výbor, protože
situace k tomu ještě neuzrála. Tento výbor byl hlavním
reprezentantem Domobrany pro Horní Karniolu. Všichni jeho členové byli
ze strany SLS: vedoucím byl jmenován dr. Albin Smajd a sekretářem dr.
Joze Lavric. Dalšími dvěma členy výboru byli dr. Anton Megusar a dr.
Tine
Debeljak. V tu dobu bylo ustaveno první místo domobrany. Prvními místy
byly v blízkosti německo-italských hranic Suhi Dol, Lucine, Crn
Vrh a o trochu později Gorenja. Tato místa byla pod velením německé
Grenzpolizei, ačkoliv zde byly ustaveny místní organizace pro boj proti
partyzánům. Také obdrželi pomoc od Slovinské domobrany z Lublaně. V únoru
1944 měly posádky Crni Vrh a Lucine 151 mužů. 20.4.1944, na Hitlerovy
narozeniny, přísahali vojáci Slovinské domobrany, že budou bojovat
spolu s Wehrmacht a Waffen-SS proti partyzánům a komunistům.
Oberkrainer Selbstschutz – tak Němci pojmenovali Domobranu Horní
Karnioly – nikdy podobnou přísahu nevykonala, protože byla stále pod
velením Gestapa. Němci nikdy neskrývali, že mají skutečné velení
nad Oberkrainer Selbstschutz. Všechny rozkazy podepsal SS-Obersturmbannführer
Alois Persterer nebo SS-Oberscharführer Erich Dichtl z Gestapa,
Aussenstelle Krainburg. Dichtl byl Perstererův speciální zmocněnec pro
Domobranu Horní Karnioly. Na počátku neměla Domobrana žádné velení,
její velení bylo ustaveno až v zimě 1944. První byla zformována
9.1.1944 rota Domobrany v Kranji. Základem této roty byli bývalí členové
Gegenbände. Tato rota byla nejprve pojmenována 1. školní rota, ale brzy
byla přejmenována na Útočnou rotu (Alarmkompanie). Na počátku byla
pod velením Ericha Dichtla. Byla elitní jednotkou Oberkrainer
Selbstschutz, složenou jen z fanatických antikomunistů. První
pozicí Domobrany v okolí Kranje byla ustavena Skofja Loka
16.3.1944. Hlavním zakladatelem byl Rudolf Humer, bývalý důstojník Královské
jugoslávské armády, který byl později jedním z organizátorů
Domobrany Horní Karnioly.
Další místo Domobrany bylo založeno 12.4.1944 v Kranji. To byla druhá
jednotka v Kranji, po Útočné rotě. Brzy byly pozice Domobrany také v
Domzale, Cerklje (17.5.1944 40 mužů), Lahovce, Vokle, Predoslje, atd. V té
době přijel do Horní Karnioly Slavko Krek. Byl zodpovědný za dodávky
protikomunistického propagandistického materiálu z Ljubljani do
Horní Karniola. Oberkrainer Selbstschutz začal růst. Mnoho partyzánských
dezertérů, dobrovolníků i rekrutů vstoupilo do Domobrany. Na jaře
1944 německá Polizei a Domobrana Horní Karnioly (Němci zde nikdy neměli
velké pěší jednotky, je síly SS nebo Polizei) měly v Horní Karniole
následující jednotky:
- 28. SS Polizei Regiment Todt se štábem v Kranji, kterému velel
SS-Standartenführer Köstenbeck. Měl tři prapory umístěné v Sentvidu
u Lukovice, Naklu a Brezje. SS Regiment měl asi 3.600 mužů a důstojníků.
- v 6.1944 přijel do Horní Karnioly Regiment z Brandenburg Divison.
Štáb byl v Bledu a měl čtyři prapory: 1. Battalion v Bledu, 2.
Battalion v Sentvidu u Ljubljani, 3. Battalion v Kamniku a 4.
Battalion v Domzale. Regiment měl 3.500 mužů a důstojníků.
- 184. Landeschutz Regiment se štábem v Kranji. Měl čtyři prapory:
928. Landeschutz Battalion v Sentvidu u Lublani, 921. Landeschutz
Battalion v Kranji, 517. Landeschutz Battalion v Radovljici a 927.
Landeschutz Battalion v Bledu. Regiment měl 2.600 mužů a důstojníků.
- koncem 9.1944 přijel do Horní Karnioly také SS-Sonder Jäger
Battalion, umístěný v Kamniku.
- dvě roty SS Sicherungs Battalion v Primskovu a Podljubelji.
- dvě roty SS Gendarmerie Battalion (mot) v Kranji a Kamniku
- 400 vojáků a důstojníků Oberkrainer Selbstschutz
Celkem čítaly tyto síly asi 10.000 mužů, partyzánů bylo v Partyzánském
oddílu Horní Karniola (Gorenjski partizanski odred) 700 mužů.

Skupina německých důstojníků během operace Encijan
(zleva): Oberst Hermann Franz, velitel 18. (Polizei) Alpenjäeger Regiment,
SS-Gruppenführer Kurt Knobloch, Leutnant Lang, Gauleiter dr. Friedrich
Rainer, SS-Gruppenführer Erwin Rösener, SS-Oberstgruppenführer Kurt
Daluege a dr. Heierzegger.
15.9.1944
byla zorganizována propagandistická přehlídka Domobrany v Kranji. Asi
250 domobranců pod vedením SS Ericha Dichtla pochodovalo Kranjí.

Domobranci při přehlídce v Kranji, 15.9.1944, muž na koni je Erich
Dichtl.
Dichtl
také dekoroval některé muže, kteří se zúčastnili bojů s partyzány
vyznamenáními a odznaky za zranění.

Někteří vojáci Útočné roty jsou vyznamenáváni Odznakem za zranění,
dekorující je jejich velitel Erich Dichtl.
V 9.1944
existovalo v Horní Karniole 15 domobraneckých postů s 1.000
muži. Byly to: Lucine, Crni Vrh, Gorenja vas, Skofja Loka, Sopotnica-Breznica,
Zabnica, Kranj, Predoslje, Lesce, Domzale, Vodice, Lahovce, Vokle, Cerklje
a Suhi Dol. V 8.1944 Slavko Krek odjel do Vídně navštívit Janeze
Brodara. Přesvědčil ho, aby se vrátil do Horní Karnioly. Můžeme říct,
že s příjezdem Janeze Brodara zde začala nová éra. Pod vedením
Janeze Brodara bylo ustaveno politické křídlo Domobrany. 29.10.1944 se
zabil Rudolf Humer. Když nastupoval do auta, vystřelil jeho samopal a
zabil ho. Byl pochován 1.11.1944 v Kranji. 4.11.1944 přijela první
skupina důstojníků a poddůstojníků z Lublaně k posílení
Domobrany Horní Karnioly. V dalších dnech přijeli ostatní, celkem 29 důstojníků
a poddůstojníků z Lublaně. Bylo mezi nimi šest poručíků: Jakob
Remec, Ivan Zuzek, Nikolaj Zuzek, Marjan Fludernik, Franc Rigler a Joze
Vidmar; Visji Narednik Ernest Hirschegger, seržant Franc Mocilnikar a
Podnaredniki Vladimir Kos, Franc Oven, Pavel Zakelj, Stanko Zakelj,
Bozidar Murnik, Ivan Kusar, Franc Strukelj, Leon Ales a Marjan Novak. Brzy
poté přijela skupina vojenských kaplanů pod vedením Viktora Zormana.

Německý válečný hřbitov v Kranji. Každým rokem padlo více Němců
v boji s partyzány.
Oberkrainer
Selbstschutz:
Velení Domobrany Horní Karnioly bylo zformováno v 12.1944
(4.12.1944?). Štáb byl v Kranji.
Organizace Oberkrainer Selbstschutz:
- velitel Oberkrainer Selbstschutz byl SS-Obersturmbannführer Alois
Persterer, velitel SS a policie v Bledu, Horní Karniola
- velitelem Oberkrainer Selbstschutz byl SS-Oberscharführer Erich Dichtl

SS-Oberscharführer Erich Dichtl, poručík Slavko Krek a velitel
propagandy Alojz Perne.
-
osoba zodpovědná za politickou linii byl SS-Obersturmführer Rudolf
Messner v Kranji
- odpovědný vedoucí střediska Oberkrainer
Selbstschutz byl poručík Slavko Krek, který spolupracoval s SS-Obersturmführer
Messnerem a SS-Oberscharführer Dichtlem
-
za vojenský výcvik a disciplínu všech postů byl zodpovědný poručík
Marjan Fludernik
- rozvědku vedl Johann Ovsenik
- propagandistické oddělení vedl Alojz Perne
-
oddíl kriminální policie vedl Milan Amon, který spolupracoval s
Gestapem.
Hlavním úkolem centra
Oberkrainer Selbstschutz bylo šíření antikomunistické propagandy a
organizace rozvědky v celé zemi a různé kurzy pro důstojníky
propagandy a rozvědky. Propagandu vedl v té době poručík Krek.
Zorganizovali několik kurzů, které vedl poručík France Rigler. Výuka
byla rozdělena do dvou skupin: vojenský a ideologický výcvik. První
vojenský kurz byl organizován 9.1.1945. Druhý vojenský kurz začal
29.1.1945. Byl organizován pro velitele, jejich zástupce a vodnike
domobraneckých postů Skofja Loka, Zabnica, Sopotnica, Menges, Mavcice a
Litija. Kurzy se konaly v Brdu u Kranje. Jak se blížil konec války,
stále více mužů vstupovalo do Oberkrainer Selbstschutz. To podporovali
vůdci Slovinské komunistické strany, protože předpokládali, že
koncem války začnou masové dezerce z domobraneckých jednotek. Ale
mýlili se. Stále více partyzánů dezertovalo a vstupovalo do
Oberkrainer Selbstschutz. Masivnímu růstu Oberkrainer Selbstschutz pomáhala
také skutečnost, že Němci zastavili nábor Slovinců z Horní
Karnioly do německé armády. V Horní Karniole bylo ustaveno 39-41
vojenských postů Oberkrainer Selbstschutz:
Domobranecký
post: Bitnje
Počet mužů: 135
Velitel - zástupce: Franc Bicek
Bobovek
25
Franc Pirnat
Brdo-Kranj
62 - 69 (Alarmkompanie)
SS-Oberscharführer Erich Dichtl, poručík Franc Erpic, Peter Kavcic,
Joze Znidar
Brezje
(Lesce)
75
Poručík Joze Vidmar, Heri Piterle

Vojáci z Domobrany Horní Karnioly v Lesce, u jezera Bled.
Cerklje
114
Poručík Franc Erpic, Arnulf Kömetter, Joze Dobnikar, Stane Osenar,
Janez Marko
Crni
Vrh
126
Franc Bicek, Stanko Zakelj
Dolsko
36
Stane Gregorin
Domzale
221
Franc Juvan, Franc Rihtar, Peter Cerar
Gorenja
vas
160-200
Franc Bicek, Jaro Kern
Goricane
40
D. Habjan
Goropeke
– tento post byl ustaven v 4.1945
Hotavlje
100
Jezersko
30
Arnulf Kömetter
Kamna
Gorica
30 - 40
Lado Volcini
Komenda
Kovor
39 - 48
Poručík Franc Erpic, Joze Perne
Kranj
107
Poručík Franc Erpic, Peter Kavcic, Joze Znidar
Kalise-Sv.Kriz
65 - 100
Janez Habjan, Franc Skopec
Kresnice
51
Joze Povirk
Lahovce
100
Andrej Ilija
Litija
98
Franc Juvan, Joze Povirk, Miha Rebolj
Lucine
62
Mavcice
46
Joze Kalan, Vinko Janhar, Ciril Jagodic, Franc Janhar, Franc Hvasti
Menges
70
Anton Srsen
Predoslje
54
Franc Jenko
Smlednik
86
Janko Oselj
Sopotnica
75
Lovro Habjan, Breznica: Janez Stanovnik, Jakob Klobovs

Domobranci ze Sopotnice.
Stranje
35-40
Joze Podgorsek
Suhi
Dol
107
Janez Markovic
Sentvid
Skofja Loka
132
Jaka Pusar, Jakob Klobovs

Domobranecký post v Skofja Loka, ustaven 16.3.1944.
Trzic
47
France Hribovsek
Tupalice
96
Ivan Dolenc
Vace
65
France Juvan
Vodice
58 - 70
Franc Gubanc, Franc Lap
Voklo
66
Ivan Brodar
Zagorice-Bled
45
Zabnica
55 - 56
Anton Bicek, Franc Bicek
Zupanje
Njive
20 - 30
Bled
26 - 35
Poručík France Rigler
Vojenská
síla Oberkrainer Selbstschutz:
V 9.1944 měl Oberkrainer Selbstschutz 1.000 mužů na 15 postech. Koncem
12.1944 to bylo již 1.460 mužů na 22 postech. V 3.1945 měl 2.489
mužů. Počátkem 5.1945 měl Oberkrainer Selbstschutz 2.600 vojáků a důstojníků.
Uniformy
Oberkrainer Selbstschutz:
Domobrana dostala 4.12.1944
německé SIPO uniformy s čepicí M1943 s německou orlicí na
pravé straně. Rukávovým odznakem byla tmavě-modrá orlice na červeném
(vlevo) a bílém (vpravo) štítě, lemovaném tmavě-modře. Na pravé
manžetě bylo 10 cm lemování, určující hodnost. Útočná četa (Udarna
nebo Jurisna ceta) měla na pravé límcové výložce stříbrnou lebku.
- velitel centra Oberkrainer Selbstschutz (Poveljnik Centra Gorenjskega
Domobranstva): tři zlaté pásky na pravém lemování
- velitelé propagandy, rozvědky a vojenského výcviku (Nacelnik): dva
zlaté pásky
- zástupci (Namestnik Nacelnika): jeden zlatý pásek
- velitelé postů (Poveljnik Postojanke): tři stříbrné pásky
- poddůstojník (vodnik): dva stříbrné pásky
- desátník (desetar): jeden stříbrný pásek
O
vliv v Domobraně bojovali strana SLS a ''Strazarji''. 28.2.1945
Gestapo obklíčilo kasárna v Kranji a zatklo pět vůdců
Domobrany: poručíka Marjana Fludernika, Petera Obada, Bozidara Murnika,
Joze Bernika, Janeze Ovsenika a sekretáře poručíka Kreka. Chtěli také
zatknout poručíka Slavka Kreka a seržanta Ernesta Hirscheggera, ale ti
byli v Lublani. Všichni byli členové politického hnutí ''Mladci''.
To byl konec tohoto politického hnutí. Gestapo se dokonce pokoušelo zabít
Slavka Kreka (12.2.1945, čemuž zabránili jeho příznivci), ale nebylo
úspěšné. Po útoku na Kreka převzal funkci velitele centra Janez (Johann)
Ovsenik, velitel rozvědky. 27.2.1945 Němci rozpustili centrum Domobrany.
Poté převzali hlavní roli v Domobraně příznivci generála Leona
Rupnika. V té době byl (3. – 4.1945) poručík Franc Erpic stále
velitelem elitní Útočné roty. Neexistují dokumenty, že by byl Erpic
jmenován velitelem Domobrany, ale generál Rupnik ho zřejmě v této
funkci potvrdil. Franc Erpic byl jako velitel Útočné roty vyznamenán německým
Válečným křížem.
Boje
mezi partyzány a Domobranou:
První bitva o domobranecký post proběhla 18.7.1944, kdy partyzánská
brigáda Vojko zaútočila na post Hotavlje, kde bylo 6 Němců a 85
domobranců. Útok byl neúspěšný, protože domobranci byli o partyzánském
záměru informováni. Partyzáni měli 4 mrtvé a 6 zraněných.
Druhá bitva proběhla 7.8.1944 na postu Lesce. Útok zahájil I. prapor
Gorenjska oddílu (Odred). Na postu bylo 42 dobře vyzbrojených a opevněných
mužů. Útok byl úspěšný, domobranci měli 6 mrtvých a 3 zraněné,
zatímco partyzáni byli beze ztrát. Po tomto útoku byl post přesunut z
Lesce do Brezje.
Třetí bitva se konala 4.10.1944, útočila partyzánská brigáda Slavko
Slander. Partyzáni se pokoušeli zničit posty Cerklje a Lahovce. Útok
byl riskantní. Partyzáni vypátrali slovinské četniki (Gorenjski a
Dolenjski cetniski odred) utábořené v Zalogu, nedaleko od Lahovce. Těm
velel major Bitenc. Došlo k přestřelce mezi partyzány a četniki,
kdy bylo 9 četniků zabito, mezi nimi velitel Gorenjski cetniski odred
Franc Jerebic. Poté brigáda Slavko Slander zaútočila na domobranecký
post v Lahovce, ale domobranci byli varováni přestřelkou v Zalogu
a útok odrazili.
Čtvrtá bitva vypukla 12.11.1944 v Trsteniku. Partyzáni se dozvěděli,
že skupina 47 domobranců přijede do Trsteniku, napadli je ze zálohy a
10 jich zabili a 8 zranili.
Pátá bitva se konala 2.12.1944. Partyzáni, II. a III. prapor Kokrski
odred zaútočili na post v Kovoru. Domobranci byli dobře opevnění a
odrazili útok, partyzáni měli jednoho mrtvého a dva zraněné,
domobranci jednoho mrtvého.
Šestá bitva byla největší mezi partyzány a domobranci. Konala se
18.12.1944, kdy 31. partyzánská divize zaútočila na post v Gorenja vas.
Zde bylo 108 německých vojáků a 145 domobranců. Útok vedly brigáda
Ivan Gradnik a brigáda Vojko. Útok byl pohromou. Němci vyslali do
Gorenja vas posily. Brigáda France Presern nezastavila německé vojáky,
postupující z Skofja Loka. Partyzáni měli těžké ztráty: 23 mrtvých,
49 zraněných a 7 pohřešovaných (dezertérů nebo zajatců).
Sedmá bitva se konala 23.2.1945. Útočná rota pod vedením France
Erpice byla napadena Útočným praporem partyzánské brigády Slavko
Slander u Laze, blízko Smartna. Obě strany měly mrtvé a zraněné.
Osmá bitva proběhla 10.3.1945. Partyzánská brigáda France Presern zaútočila
na post Sv.Kriz-Kalise v noci. Domobranci ustoupili a měli 12 mrtvých
a 4 zajaté, zatímco partyzáni 2 mrtvé a 5 raněných. Tento útok byl
jedním z nejúspěšnějších na posty v Horní Karniole.
Domobrana se již do Kalise nevrátila.
16.3.1945 zaútočila jednotka VDV (Vojska Drzavne Varnosti – Armáda národní
bezpečnosti) na německý automobil. V něm byli němečtí a slovinští
vyšší domobranečtí důstojníci: Erich Dichtl, Peter Kavcic, Franc
Rakovec, Viktor Kinndorf a překladatel Anton Zakelj. Viktor Kinndorf a
Anton Zakelj byli zabiti a Erich Dichtl lehce raněn. 5.5.1945 SS General
Erwin Rösener předal moc generálu Leonu Rupnikovi. Ten rezignoval a předal
moc Slovinskému národnímu výboru. Horní Karniola byla začleněna do
provincie Lublaň. Domobrana Horní Karnioly byla nyní částí Slovinské
domobrany. Slovinská domobrana byla reorganizována: Slovinská domobrana
byla přejmenována na Ljubljanska divizija a Domobrana Horní Karnioly na
Gorenjska gorska divizija. Plánována horská divize měla mít 4 brigády:
1. brigáda měla mít tři prapory v oblasti Crni Vrh-Gorenja vas-Lucine-Skofja
Loka-Selce-Sopotnica
2. brigáda měla mít dva prapory v oblasti Kranj-Voklo-Predoslje-Cerklje-Tupalice-Jezersko
3. brigáda měla mít tři prapory v oblasti Kamnik-Stranje-Menges-Domzale-St.Vid-Dolsko-Litija-Vace-Kresnice
4. brigáda měla mít dva prapory v oblasti Brezje-Kovor-Ribno.
Tyto brigády a horská divize existovaly jen na papíru. Domobrana Horní
Karnioly byla nakonec zorganizována jen do Brigády Horní Karniola.
8.5.1945 začala německá armáda a Slovinská domobrana ustupovat do Kärntenu
(Koroska). Domobrana Horní Karnioly byla poslední jednotkou, která
opustila Slovinsko.
Leon Rupnik
generálporučík
10.8.1880,
Lokvama
1946
18.8.1899 -
podporučík
1.11.1900 -
poručík
1.5.1908 -
nadporučík
1.11.1913 -
kapitán
1.2.1918 -
major
1.3.1923 -
podplukovník
28.6.1927 -
plukovník
28.6.1933 -
brigádní generál
31.12.1937 -
generálporučík
Řád Bílého
orla 4. třídy (1920)
Řád Sv. Sávy
4. třídy
Řád Hvězdy
Karadžordže 4. třídy
Řád
jugoslávské koruny 4. třídy
Řád
jugoslávské koruny 3. třídy
Řád
jugoslávské koruny 2. třídy (1936)
Rakousko-uherská armáda:
1.8.1914 –
28.2.1916: náčelník štábu 1. horské brigády
1.3. –
10.7.1916: náčelník štábu 50. a 63. pěší divize
10.7.1916 –
31.7.1918: náčelník štábu 42. pěší divize 1.8. –
30.10.1918: náčelník štábu Boky Kotorské a obrany pobřeží jižní Dalmácie
Jugoslávie:
1918: štábní
služba v Herceg-Novi 1919 – 1920:
štábní služba Banja Luka a Zajecar
1921: náčelník
štábu Niš
1928 – 1930:
náčelník štábu divizního okruhu Dráva, štábní služba Varaždín, Skopje a
Kragujevac
18.3. -
3.11.1938: řídil opevňovací práce
1941: náčelník
štábu 1. armádní skupiny, Záhřeb
Válka:
1942: starosta
Lublaně pod italskou okupací
1943: vedoucí
civilní administrativy provincie Lublaň pod německou okupací
1944: vrchní
inspektor slovinské Domobrany
1945: velitel
slovinské Domobrany
|