Gorenjsko Domobranstvo 1943 – 1945

Gorenjsko Domobranstvo-Gorenjska samozascita

Oberkrainer Selbstschutz

6.4.1941 Německo, Itálie a Maďarsko zaútočili na Jugoslávii. Čtrnáct dní po začátku útoku byl konec. Asi 330.000 jugoslávských vojáků a důstojníků bylo zajato. 

Horní Karniola, Dolní Štýrsko a Karinthie v roce 1941:

6.4.1941 Německo zaútočilo na Jugoslávii. 8.4.1941 německé jednotky obsadili Maribor-Marburg a o tři dny později, 11.4. Celje-Cilli. Nebyl zde žádný odpor. Němci byli radostně vítáni jen členy německé menšiny žijící na Slovinsku a malou částí Slovinců, která proklamovala svůj německý původ. Ti byli nazýváni ''nemcur''. Před válkou zde bylo mnoho německých Volksdeutsche, žijících v Horní Karniole nebo Dolním Štýrsku. Mnoho z nich podporovalo nacistické Německo a Adolfa Hitlera. Byli organizováni do různých asociací jako Kulturbund a dalších. Mnoho z nich pomáhalo německé armádě při invazi do Jugoslávie jako spolupracovníci Abwehru. Sbírali informace o jugoslávských obranných liniích, síle armády a sabotovali obranné přípravy. Byli zde také dobrovolníci, kteří po začátku války v roce 1939 vstoupili do německé armády. V dubnu a květnu 1941 bylo střední Slovinsko začleněno do německé říše - Karinthia (Kärnten) a Dolní Karniola (Oberkrain) byly začleněny do provincie Karinthia, Dolní Štýrsko (Untersteiermark) do Štýrska. Němci okamžitě začali s rasovou politikou. Slovinská řeč, knihy, setkání a kluby byly zakázány. 14.4.1941 Hans Baron, vůdce Kulturbund na Slovinsku (Dolní Štýrsko) předal moc v Marburgu dr. Siegfriedu Uberreitherovi, vedoucímu civilní administrativy Dolního Štýrska. 26.4.1941 Adolf Hitler ve společnosti dr. Uberreithera navštívil Maribor-Marburg. Během návštěvy vydal Hitler rozkaz Uberreitherovi: Machen Sie mir dieses Land wieder Deutsch!
Slovinci byli rozděleni SS kolonizačním a rasovým úřadem do následujících skupin:
- excelentní Němci (vodilno nemski)
- Němci (nemski)
- vyrovnaní (ravnodusen)
- nepřátelští Němcům (Nemcem sovrazen)
- velmi nepřátelští Němcům (vodilno Nemcem sovrazen)
Téměř nikdo se nedostal do první skupiny, několik do druhé a většina do čtvrté a páté. 


Kreisleiter dr. Walter Hochsteiner a SS-Oberscharführer Erich Dichtl s domobranci v Kranji.

Němci plánovali přesunout 260.000 Slovinců do Chorvatska, Německa a Srbska. Ale pro nedostatek transportních prostředků bylo nakonec přemístěno jen 80.000 Slovinců, většinou do Srbska. Okamžitě byl ustaven německý školní systém s německými učiteli (většina slovinských byla vyhoštěna). Mnoho mužů a dětí vstoupilo do místních nacistických organizací jako Kärntner Volksbund a Steirischer Heimatbund a později do vojenských formací Wehrmannschaft. Později byly také požadovány služba v Arbeitsdienst a armádě. S prvními partyzány přišly také německé represe – věšení, střílení, apod. 

Domobrana Horní Karnioly - Gorenjsko Domobranstvo:

První iniciativa k zformování domobrany Horní Karnioly přišla koncem roku 1943. Hlavním organizátorem byl dr. Albin Smajd, který operoval v Lublani, ale také pomáhal zformovat domobranu v Horní Karniole. Dr. Albin Smajd byl členem strany SLS. V únoru 1944 se stal prvním vedoucím Výboru domobrany pro Horní Karniolu, který stále existoval v Lublani. Měl několik spolupracovníků: Janka Soklice jako jednoho z hlavních organizátorů. Soklic obdržel instrukce a antikomunistický propagandistický materiál od dr. Smajda pro Horní Karniolu. Jak chtěla SLS zformovat tuto Domobranu? Dr. Smajd vysvětloval jednou Soklicovi: Němci odejdou, komunisté zůstanou. Proto musíme vybít všechny komunisty a partyzány. To je naše politická taktika! 5.11.1943 jel dr. Smajd spolu se stranickým kolegou Lojze Vogelnikem do Vídně navštívit senátora Janeze Brodara. Dr.Smajd měl velmi dlouhý rozhovor s Janezem Brodarem. Mluvili o zformování slovinské domobrany a speciálně o situaci v Horní Karniole. Brodar řekl, že Německou určitě prohraje tuto válku a nakonec odejdou a to bude chvíle pro protikomunistické síly převzít moc v Horním Slovinsku a eventuelně v celém Slovinsku. Ale pro Němce budeme důležití, protože jim budeme pomáhat v boji proti partyzánům. 17.2.1944 byl v Lublani ustaven Výbor pro Dolní Horní Karniolu. Pro Dolní Štýrsko nebyl ustaven podobný výbor, protože situace k tomu ještě neuzrála. Tento výbor byl hlavním reprezentantem Domobrany pro Horní Karniolu. Všichni jeho členové byli ze strany SLS: vedoucím byl jmenován dr. Albin Smajd a sekretářem dr. Joze Lavric. Dalšími dvěma členy výboru byli dr. Anton Megusar a dr. Tine Debeljak. V tu dobu bylo ustaveno první místo domobrany. Prvními místy byly v blízkosti německo-italských hranic Suhi Dol, Lucine, Crn Vrh a o trochu později Gorenja. Tato místa byla pod velením německé Grenzpolizei, ačkoliv zde byly ustaveny místní organizace pro boj proti partyzánům. Také obdrželi pomoc od Slovinské domobrany z Lublaně. V únoru 1944 měly posádky Crni Vrh a Lucine 151 mužů. 20.4.1944, na Hitlerovy narozeniny, přísahali vojáci Slovinské domobrany, že budou bojovat spolu s Wehrmacht a Waffen-SS proti partyzánům a komunistům. Oberkrainer Selbstschutz – tak Němci pojmenovali Domobranu Horní Karnioly – nikdy podobnou přísahu nevykonala, protože byla stále pod velením Gestapa. Němci nikdy neskrývali, že mají skutečné velení nad Oberkrainer Selbstschutz. Všechny rozkazy podepsal SS-Obersturmbannführer Alois Persterer nebo SS-Oberscharführer Erich Dichtl z Gestapa, Aussenstelle Krainburg. Dichtl byl Perstererův speciální zmocněnec pro Domobranu Horní Karnioly. Na počátku neměla Domobrana žádné velení, její velení bylo ustaveno až v zimě 1944. První byla zformována 9.1.1944 rota Domobrany v Kranji. Základem této roty byli bývalí členové Gegenbände. Tato rota byla nejprve pojmenována 1. školní rota, ale brzy byla přejmenována na Útočnou rotu (Alarmkompanie). Na počátku byla pod velením Ericha Dichtla. Byla elitní jednotkou Oberkrainer Selbstschutz, složenou jen z fanatických antikomunistů. První pozicí Domobrany v okolí Kranje byla ustavena Skofja Loka 16.3.1944. Hlavním zakladatelem byl Rudolf Humer, bývalý důstojník Královské jugoslávské armády, který byl později jedním z organizátorů Domobrany Horní  Karnioly. Další místo Domobrany bylo založeno 12.4.1944 v Kranji. To byla druhá jednotka v Kranji, po Útočné rotě. Brzy byly pozice Domobrany také v Domzale, Cerklje (17.5.1944 40 mužů), Lahovce, Vokle, Predoslje, atd. V té době přijel do Horní Karnioly Slavko Krek. Byl zodpovědný za dodávky protikomunistického propagandistického materiálu z Ljubljani do Horní Karniola. Oberkrainer Selbstschutz začal růst. Mnoho partyzánských dezertérů, dobrovolníků i rekrutů vstoupilo do Domobrany. Na jaře 1944 německá Polizei a Domobrana Horní Karnioly (Němci zde nikdy neměli velké pěší jednotky, je síly SS nebo Polizei) měly v Horní Karniole následující jednotky:
- 28. SS Polizei Regiment Todt se štábem v Kranji, kterému velel SS-Standartenführer Köstenbeck. Měl tři prapory umístěné v Sentvidu u Lukovice, Naklu a Brezje. SS Regiment měl asi 3.600 mužů a důstojníků. 
- v 6.1944 přijel do Horní Karnioly Regiment z Brandenburg Divison. Štáb byl v Bledu a měl čtyři prapory: 1. Battalion v Bledu, 2. Battalion v Sentvidu u Ljubljani, 3. Battalion v Kamniku a 4. Battalion v Domzale. Regiment měl 3.500 mužů a důstojníků. 
- 184. Landeschutz Regiment se štábem v Kranji. Měl čtyři prapory: 928. Landeschutz Battalion v Sentvidu u Lublani, 921. Landeschutz Battalion v Kranji, 517. Landeschutz Battalion v Radovljici a 927. Landeschutz Battalion v Bledu. Regiment měl 2.600 mužů a důstojníků.
- koncem 9.1944 přijel do Horní Karnioly také SS-Sonder Jäger Battalion, umístěný v Kamniku.
- dvě roty SS Sicherungs Battalion v Primskovu a Podljubelji.
- dvě roty SS Gendarmerie Battalion (mot) v Kranji a Kamniku
- 400 vojáků a důstojníků Oberkrainer Selbstschutz
Celkem čítaly tyto síly asi 10.000 mužů, partyzánů bylo v Partyzánském oddílu Horní Karniola (Gorenjski partizanski odred) 700 mužů.

 
Skupina německých důstojníků během operace Encijan (zleva): Oberst Hermann Franz, velitel 18. (Polizei) Alpenjäeger Regiment, SS-Gruppenführer Kurt Knobloch, Leutnant Lang, Gauleiter dr. Friedrich Rainer, SS-Gruppenführer Erwin Rösener, SS-Oberstgruppenführer Kurt Daluege a dr. Heierzegger.

15.9.1944 byla zorganizována propagandistická přehlídka Domobrany v Kranji. Asi 250 domobranců pod vedením SS Ericha Dichtla pochodovalo Kranjí.


Domobranci při přehlídce v Kranji, 15.9.1944, muž na koni je Erich Dichtl.

Dichtl také dekoroval některé muže, kteří se zúčastnili bojů s partyzány vyznamenáními a odznaky za zranění. 


Někteří vojáci Útočné roty jsou vyznamenáváni Odznakem za zranění, dekorující je jejich velitel Erich Dichtl.

V 9.1944 existovalo v Horní Karniole 15 domobraneckých postů s 1.000 muži. Byly to: Lucine, Crni Vrh, Gorenja vas, Skofja Loka, Sopotnica-Breznica, Zabnica, Kranj, Predoslje, Lesce, Domzale, Vodice, Lahovce, Vokle, Cerklje a Suhi Dol. V 8.1944 Slavko Krek odjel do Vídně navštívit Janeze Brodara. Přesvědčil ho, aby se vrátil do Horní Karnioly. Můžeme říct, že s příjezdem Janeze Brodara zde začala nová éra. Pod vedením Janeze Brodara bylo ustaveno politické křídlo Domobrany. 29.10.1944 se zabil Rudolf Humer. Když nastupoval do auta, vystřelil jeho samopal a zabil ho. Byl pochován 1.11.1944 v Kranji. 4.11.1944 přijela první skupina důstojníků a poddůstojníků z Lublaně k posílení Domobrany Horní Karnioly. V dalších dnech přijeli ostatní, celkem 29 důstojníků a poddůstojníků z Lublaně. Bylo mezi nimi šest poručíků: Jakob Remec, Ivan Zuzek, Nikolaj Zuzek, Marjan Fludernik, Franc Rigler a Joze Vidmar; Visji Narednik Ernest Hirschegger, seržant Franc Mocilnikar a Podnaredniki Vladimir Kos, Franc Oven, Pavel Zakelj, Stanko Zakelj, Bozidar Murnik, Ivan Kusar, Franc Strukelj, Leon Ales a Marjan Novak. Brzy poté přijela skupina vojenských kaplanů pod vedením Viktora Zormana.


Německý válečný hřbitov v Kranji. Každým rokem padlo více Němců v boji s partyzány.

Oberkrainer Selbstschutz:
Velení Domobrany Horní Karnioly bylo zformováno v 12.1944 (4.12.1944?). Štáb byl v Kranji.

Organizace Oberkrainer Selbstschutz:
- velitel Oberkrainer Selbstschutz byl SS-Obersturmbannführer Alois Persterer, velitel SS a policie v Bledu, Horní Karniola
- velitelem Oberkrainer Selbstschutz byl SS-Oberscharführer Erich Dichtl

  
SS-Oberscharführer Erich Dichtl, poručík Slavko Krek a velitel propagandy Alojz Perne.

- osoba zodpovědná za politickou linii byl SS-Obersturmführer Rudolf Messner v Kranji
- odpovědný vedoucí střediska Oberkrainer Selbstschutz byl poručík Slavko Krek, který spolupracoval s SS-Obersturmführer Messnerem a SS-Oberscharführer Dichtlem

- za vojenský výcvik a disciplínu všech postů byl zodpovědný poručík Marjan Fludernik
- rozvědku vedl Johann Ovsenik
- propagandistické oddělení vedl Alojz Perne

- oddíl kriminální policie vedl Milan Amon, který spolupracoval s Gestapem. 

Hlavním úkolem centra Oberkrainer Selbstschutz bylo šíření antikomunistické propagandy a organizace rozvědky v celé zemi a různé kurzy pro důstojníky propagandy a rozvědky. Propagandu vedl v té době poručík Krek. Zorganizovali několik kurzů, které vedl poručík France Rigler. Výuka byla rozdělena do dvou skupin: vojenský a ideologický výcvik. První vojenský kurz byl organizován 9.1.1945. Druhý vojenský kurz začal 29.1.1945. Byl organizován pro velitele, jejich zástupce a vodnike domobraneckých postů Skofja Loka, Zabnica, Sopotnica, Menges, Mavcice a Litija. Kurzy se konaly v Brdu u Kranje. Jak se blížil konec války, stále více mužů vstupovalo do Oberkrainer Selbstschutz. To podporovali vůdci Slovinské komunistické strany, protože předpokládali, že koncem války začnou masové dezerce z domobraneckých jednotek. Ale mýlili se. Stále více partyzánů dezertovalo a vstupovalo do Oberkrainer Selbstschutz. Masivnímu růstu Oberkrainer Selbstschutz pomáhala také skutečnost, že Němci zastavili nábor Slovinců z Horní Karnioly do německé armády. V Horní Karniole bylo ustaveno 39-41 vojenských postů Oberkrainer Selbstschutz:

Domobranecký post: Bitnje
Počet mužů: 135
Velitel - zástupce: Franc Bicek

Bobovek
25
Franc Pirnat

Brdo-Kranj
62 - 69 (Alarmkompanie)
SS-Oberscharführer Erich Dichtl, poručík Franc Erpic, Peter Kavcic, Joze Znidar

Brezje (Lesce)
75
Poručík Joze Vidmar, Heri Piterle


Vojáci z Domobrany Horní Karnioly v Lesce, u jezera Bled.

Cerklje
114
Poručík Franc Erpic, Arnulf Kömetter, Joze Dobnikar, Stane Osenar, Janez Marko

Crni Vrh
126
Franc Bicek, Stanko Zakelj

Dolsko
36
Stane Gregorin

Domzale
221
Franc Juvan, Franc Rihtar, Peter Cerar

Gorenja vas
160-200
Franc Bicek, Jaro Kern

Goricane
40
D. Habjan

Goropeke – tento post byl ustaven v 4.1945

Hotavlje
100

Jezersko
30
Arnulf Kömetter

Kamna Gorica
30 - 40
Lado Volcini

Komenda

Kovor
39 - 48
Poručík Franc Erpic, Joze Perne

Kranj
107
Poručík Franc Erpic, Peter Kavcic, Joze Znidar

Kalise-Sv.Kriz
65 - 100
Janez Habjan, Franc Skopec

Kresnice
51
Joze Povirk

Lahovce
100
Andrej Ilija

Litija
98
Franc Juvan, Joze Povirk, Miha Rebolj

Lucine
62

Mavcice
46
Joze Kalan, Vinko Janhar, Ciril Jagodic, Franc Janhar, Franc Hvasti

Menges
70
Anton Srsen

Predoslje
54
Franc Jenko

Smlednik
86
Janko Oselj

Sopotnica
75
Lovro Habjan, Breznica: Janez Stanovnik, Jakob Klobovs


Domobranci ze Sopotnice.

Stranje
35-40
Joze Podgorsek

Suhi Dol
107
Janez Markovic

Sentvid

Skofja Loka
132
Jaka Pusar, Jakob Klobovs


Domobranecký post v Skofja Loka, ustaven 16.3.1944.

Trzic
47
France Hribovsek

Tupalice
96
Ivan Dolenc

Vace
65
France Juvan

Vodice
58 - 70
Franc Gubanc, Franc Lap

Voklo
66
Ivan Brodar

Zagorice-Bled
45

Zabnica
55 - 56
Anton Bicek, Franc Bicek

Zupanje Njive
20 - 30

Bled
26 - 35
Poručík France Rigler

Vojenská síla Oberkrainer Selbstschutz:
V 9.1944 měl Oberkrainer Selbstschutz 1.000 mužů na 15 postech. Koncem 12.1944 to bylo již 1.460 mužů na 22 postech. V 3.1945 měl 2.489 mužů. Počátkem 5.1945 měl Oberkrainer Selbstschutz 2.600 vojáků a důstojníků.

Uniformy Oberkrainer Selbstschutz:
Domobrana dostala 4.12.1944 německé SIPO uniformy s čepicí M1943 s německou orlicí na pravé straně. Rukávovým odznakem byla tmavě-modrá orlice na červeném (vlevo) a bílém (vpravo) štítě, lemovaném tmavě-modře. Na pravé manžetě bylo 10 cm lemování, určující hodnost. Útočná četa (Udarna nebo Jurisna ceta) měla na pravé límcové výložce stříbrnou lebku. 
- velitel centra Oberkrainer Selbstschutz (Poveljnik Centra Gorenjskega Domobranstva): tři zlaté pásky na pravém lemování
- velitelé propagandy, rozvědky a vojenského výcviku (Nacelnik): dva zlaté pásky
- zástupci (Namestnik Nacelnika): jeden zlatý pásek
- velitelé postů (Poveljnik Postojanke): tři stříbrné pásky
- poddůstojník (vodnik): dva stříbrné pásky
- desátník (desetar): jeden stříbrný pásek

O vliv v Domobraně bojovali strana SLS a ''Strazarji''. 28.2.1945 Gestapo obklíčilo kasárna v Kranji a zatklo pět vůdců Domobrany: poručíka Marjana Fludernika, Petera Obada, Bozidara Murnika, Joze Bernika, Janeze Ovsenika a sekretáře poručíka Kreka. Chtěli také zatknout poručíka Slavka Kreka a seržanta Ernesta Hirscheggera, ale ti byli v Lublani. Všichni byli členové politického hnutí ''Mladci''. To byl konec tohoto politického hnutí. Gestapo se dokonce pokoušelo zabít Slavka Kreka (12.2.1945, čemuž zabránili jeho příznivci), ale nebylo úspěšné. Po útoku na Kreka převzal funkci velitele centra Janez (Johann) Ovsenik, velitel rozvědky. 27.2.1945 Němci rozpustili centrum Domobrany. Poté převzali hlavní roli v Domobraně příznivci generála Leona Rupnika. V té době byl (3. – 4.1945) poručík Franc Erpic stále velitelem elitní Útočné roty. Neexistují dokumenty, že by byl Erpic jmenován velitelem Domobrany, ale generál Rupnik ho zřejmě v této funkci potvrdil. Franc Erpic byl jako velitel Útočné roty vyznamenán německým Válečným křížem. 

Boje mezi partyzány a Domobranou:
První bitva o domobranecký post proběhla 18.7.1944, kdy partyzánská brigáda Vojko zaútočila na post Hotavlje, kde bylo 6 Němců a 85 domobranců. Útok byl neúspěšný, protože domobranci byli o partyzánském záměru informováni. Partyzáni měli 4 mrtvé a 6 zraněných.
Druhá bitva proběhla 7.8.1944 na postu Lesce. Útok zahájil I. prapor Gorenjska oddílu (Odred). Na postu bylo 42 dobře vyzbrojených a opevněných mužů. Útok byl úspěšný, domobranci měli 6 mrtvých a 3 zraněné, zatímco partyzáni byli beze ztrát. Po tomto útoku byl post přesunut z Lesce do Brezje.
Třetí bitva se konala 4.10.1944, útočila partyzánská brigáda Slavko Slander. Partyzáni se pokoušeli zničit posty Cerklje a Lahovce. Útok byl riskantní. Partyzáni vypátrali slovinské četniki (Gorenjski a Dolenjski cetniski odred) utábořené v Zalogu, nedaleko od Lahovce. Těm velel major Bitenc. Došlo k přestřelce mezi partyzány a četniki, kdy bylo 9 četniků zabito, mezi nimi velitel Gorenjski cetniski odred Franc Jerebic. Poté brigáda Slavko Slander zaútočila na domobranecký post v Lahovce, ale domobranci byli varováni přestřelkou v Zalogu a útok odrazili. 
Čtvrtá bitva vypukla 12.11.1944 v Trsteniku. Partyzáni se dozvěděli, že skupina 47 domobranců přijede do Trsteniku, napadli je ze zálohy a 10 jich zabili a 8 zranili. 
Pátá bitva se konala 2.12.1944. Partyzáni, II. a III. prapor Kokrski odred zaútočili na post v Kovoru. Domobranci byli dobře opevnění a odrazili útok, partyzáni měli jednoho mrtvého a dva zraněné, domobranci jednoho mrtvého. 
Šestá bitva byla největší mezi partyzány a domobranci. Konala se 18.12.1944, kdy 31. partyzánská divize zaútočila na post v Gorenja vas. Zde bylo 108 německých vojáků a 145 domobranců. Útok vedly brigáda Ivan Gradnik a brigáda Vojko. Útok byl pohromou. Němci vyslali do Gorenja vas posily. Brigáda France Presern nezastavila německé vojáky, postupující z Skofja Loka. Partyzáni měli těžké ztráty: 23 mrtvých, 49 zraněných a 7 pohřešovaných (dezertérů nebo zajatců).
Sedmá bitva se konala 23.2.1945. Útočná rota pod vedením France Erpice byla napadena Útočným praporem partyzánské brigády Slavko Slander u Laze, blízko Smartna. Obě strany měly mrtvé a zraněné. 
Osmá bitva proběhla 10.3.1945. Partyzánská brigáda France Presern zaútočila na post Sv.Kriz-Kalise v noci. Domobranci ustoupili a měli 12 mrtvých a 4 zajaté, zatímco partyzáni 2 mrtvé a 5 raněných. Tento útok byl jedním z nejúspěšnějších na posty v Horní Karniole. Domobrana se již do Kalise nevrátila.
16.3.1945 zaútočila jednotka VDV (Vojska Drzavne Varnosti – Armáda národní bezpečnosti) na německý automobil. V něm byli němečtí a slovinští vyšší domobranečtí důstojníci: Erich Dichtl, Peter Kavcic, Franc Rakovec, Viktor Kinndorf a překladatel Anton Zakelj. Viktor Kinndorf a Anton Zakelj byli zabiti a Erich Dichtl lehce raněn. 5.5.1945 SS General Erwin Rösener předal moc generálu Leonu Rupnikovi. Ten rezignoval a předal moc Slovinskému národnímu výboru. Horní Karniola byla začleněna do provincie Lublaň. Domobrana Horní Karnioly byla nyní částí Slovinské domobrany. Slovinská domobrana byla reorganizována: Slovinská domobrana byla přejmenována na Ljubljanska divizija a Domobrana Horní Karnioly na Gorenjska gorska divizija. Plánována horská divize měla mít 4 brigády:
1. brigáda měla mít tři prapory v oblasti Crni Vrh-Gorenja vas-Lucine-Skofja Loka-Selce-Sopotnica 
2. brigáda měla mít dva prapory v oblasti Kranj-Voklo-Predoslje-Cerklje-Tupalice-Jezersko
3. brigáda měla mít tři prapory v oblasti Kamnik-Stranje-Menges-Domzale-St.Vid-Dolsko-Litija-Vace-Kresnice
4. brigáda měla mít dva prapory v oblasti Brezje-Kovor-Ribno.
Tyto brigády a horská divize existovaly jen na papíru. Domobrana Horní Karnioly byla nakonec zorganizována jen do Brigády Horní Karniola. 8.5.1945 začala německá armáda a Slovinská domobrana ustupovat do Kärntenu (Koroska). Domobrana Horní Karnioly byla poslední jednotkou, která opustila Slovinsko.

Leon Rupnik
generálporučík

 

10.8.1880, Lokvama
1946

18.8.1899 - podporučík
1.11.1900 - poručík
1.5.1908 - nadporučík
1.11.1913 - kapitán
1.2.1918 - major
1.3.1923 - podplukovník
28.6.1927 - plukovník
28.6.1933 - brigádní generál
31.12.1937 - generálporučík

Řád Bílého orla 4. třídy (1920)
Řád Sv. Sávy 4. třídy
Řád Hvězdy Karadžordže 4. třídy
Řád jugoslávské koruny 4. třídy
Řád jugoslávské koruny 3. třídy
Řád jugoslávské koruny 2. třídy (1936)

Rakousko-uherská armáda:

1.8.1914 – 28.2.1916: náčelník štábu 1. horské brigády
1.3. – 10.7.1916: náčelník štábu 50. a 63. pěší divize
10.7.1916 – 31.7.1918: náčelník štábu 42. pěší divize
1.8. – 30.10.1918: náčelník štábu Boky Kotorské a obrany pobřeží jižní Dalmácie

Jugoslávie:

1918: štábní služba v Herceg-Novi
1919 – 1920: štábní služba Banja Luka a Zajecar
1921: náčelník štábu Niš
1928 – 1930: náčelník štábu divizního okruhu Dráva, štábní služba Varaždín, Skopje a Kragujevac
18.3. - 3.11.1938: řídil opevňovací práce
1941: náčelník štábu 1. armádní skupiny, Záhřeb

Válka:

1942: starosta Lublaně pod italskou okupací
1943: vedoucí civilní administrativy provincie Lublaň pod německou okupací
1944: vrchní inspektor slovinské Domobrany
1945: velitel slovinské Domobrany